Setkání přátel

Setkání přátel Kobylího potoka 12. října 2002

SETKÁNÍM KOBYLÍHO POTOKA,
by se s trochou humorné nadsázky dalo nazvat setkání psů pocházejících z chovné stanice od Kobylího potoka Ing.Andrei Nytrové z Dětmarovic. Toto setkání bylo jakousi generální zkouškou před premiérou, která by se měla uskutečnit v létě příštího roku, kdy by se do překrásného prostředí rodinného domku s velkou zahradou Nytrových mělo sjet větší množství psů. Tentokrát jsme zvolili termín, kterému se přizpůsobili snad jen ti nejodvážnější. V sobotu 12. října 2002 nás po příjezdu přivítali nejen domácí, ale také 0°C a neustávající déš». Nicméně během chvilky bylo příjemně, protože dvounozí byli ihned pohoštěni pohárkem vynikající slivovičky a psi, jak se na správné knírače sluší a patří, byli v nepřízni počasí jako ryby ve vodě. Na místě se bez jakýchkoli šarvátek pohybovalo 7 psů dvou barevných rázů – černí a pepř+sůl. Jediný, kdo nám velmi chyběl, byla nedávno předčasně skonalá Amanda Petrof Kní-York alias Betynka, mamka tří přítomných potomků. Nejstarším psem byla domácí dvanáctiletá fenka malého knírače Arča, nejmladším psem byla taktéž domácí fenka sedmiměsíční střední kníračka Caira. Z Olomouce přijeli dva střeďáci, dvacetiměsíční Beata a šestiměsíční Sam. Z Karviné přijel další dorost Kobylího potoka pepřák Carcharodon zvaný Cody. Jediným „vetřelcem“, který nepocházel z ch.stanice Andrei Nytrové, byl můj střeďák osmiletý Body, který i přes tento handicap zapadl do psí party naprosto bez problémů. Přeměřovalo se, kontroloval se počet zubů, skus, barva srsti, její kvalita, barva oka, úhlení končetin atd.. Povídalo se, jak jinak, jen o psech. Jediní, komu bylo vše úplně jedno, byli psi samotní. Nytrovi byli úžasně pozorní nejen k lidem, ale i k psům. Ti se mohli pohybovat prakticky všude. Nejdříve byli ponecháni na prostorné zahradě, která svou velikostí odpovídala temperamentu kníračů a jejich touze hrát si a běhat. Po určitých hygienických úpravách byli vpuštěni do domu, aby mohli setkání užívat se svými pány. Kupodivu všem psům i bez působení majitelů došlo, že v domě bude zapotřebí chovat se poněkud odlišně, než na zahradě a všichni mávnutím kouzelného proutku zaujali postoj těch nejvychovanějších knírátek. V domě vládla vynikající nálada, jejíž původcem byl životní styl celé rodiny. Tato nálada by se dala shrnout do několika slov – útulnost, vyrovnanost, teplo pomyslného rodinného krbu, upřímnost, vstřícnost a radost z komunikace s ostatními lidmi a zvířaty. A také a to hlavně – nefalšovaný zájem o všechny psí potomky stanice. Tímto vším už jsou „poznamenaní“ i dva malí Nytrové, pětiletý syn Pe»a a tříletý Honzík. Chovatelka byla spokojená nejen se psy samotnými, ale také s námi majiteli v souvislosti s tím, jak se o zvířata staráme a jaký k nim máme vztah. My, majitelé, jsme zase moc spokojení s chovatelkou, která se nám mezi tím stala bezvadnou kamarádkou. Ode dne odběru psa ze stanice se o nás starala, vždy poradila, prožívala s námi každou radost i starost se psy, vč. poskytnutí kompletního chovatelského servisu, tj. úprava srsti, pohlídání psa v případě dovolené nebo nemoci apod..
Z opravdu velmi vyvedeného setkání se nám příliš odjíždět nechtělo. Není divu, s příjemným prostředím se člověk nerad loučí a to se evidentně týkalo i psů, za jejichž škraní sem tam uvízl pamlsek nabízený chovatelkou a jejím manželem. Marně jsme doufali, že se snad po všech těch hrátkách chlupáči unaví. Neunavili. Nyní nám zbývá jediné, stříhat centimetry pomyslného metru do příští návštěvy, na kterou se moc těšíme. Moje krátké zavzpomínání na tento den se může někomu zdát až podezřele plné superlativů. K tomu nelze než dodat – bylo to tak, jak je popsáno, proto to bylo výjimečné a proto mi stálo za to věnovat čas napsání tohoto příspěvku a požádat chovatelku o umístění na její chovatelské stránky.
Andrei, Pavlovi, Pe»ovi, Honzíkovi Nytrovým a celé jejich smečce mockrát děkujeme za bezvadně zorganizovanou akci a příjemnou náladu v útulném domácím prostředí.

Dita Blažková a pepřanda Beáta od Kobylího potoka

Setkání přátel Kobylího potoka 13. září 2003

Toto setkání začalo ráno Oblastní klubovou výstavou kníračů v Albertovci, kde jsme úspěšně prezentovali naše "barvy" - získali jsme 4 krát čekatele klubového šampiona (ČKŠ) a 2 krát Oblastního vítěze (OV).

Pak se jelo do Dětmarovic a další je jasné........

3. Setkání přátel Kobylího potoka 26. a 27. června 2004

proběhl ve dnech 26. a 27. června v Dětmarovicích za hojné účasti lidí i psů.

První dva ročníky měly za úkol prověřit technické zázemí a byly jakousi průpravou pro větší setkání. Opět srdečná atmosféra u Nytrů zajistila vynikající náladu, o níž se v konečném důsledku postarali i sami účastníci. Uvítání proběhlo podle známého scénáře v našich zeměpisných šířkách - chlebem, solí a pohárkem vynikající slivovičky. Pavla Nytru, coby samouvítací výbor, pouze mrzelo, že nesehnal lidový kroj, aby náležitě podtrhnul efekt tradic. Ale i tak to bylo přivítání milé, vtipné a ihned navodilo dobrou atmosféru. Od desáté hodiny dopolední se sjížděli majitelé Kobylích potůčků vybavení samozřejmě nejen psy, ale i povinnou dávkou dobré nálady. Do jedenácti hodin probíhala volná zábava a malé občerstvení v podobě kávy, nealka i alka, k nimž se podávaly doma pečené sladkosti a spousta dalších dobrot.

V jedenáct hodin začala první část programu, výcvik základní poslušnosti. Psi byli rozdělení do dvou družstev podle věku. Štěňátek a mladičkých psů se ujala Hanka Konrádová za asistence svého černého střeďáka Bohemuse od Kobylího potoka, pokročilejší jsem měla na starost já se svou střední pepřačkou Beátou od Kobylího potoka. V prvním družstvu se přednášela zejména metodika výcviku a základy vhodné pro psy ve věku od 4 do 12 měsíců. Toto družstvo si zaslouží velkou pochvalu, protože majitelé měli neskrývaný zájem o teoretické i praktické informace týkající se základního výcviku, a velkou dávku trpělivosti a lásky. Čtyřměsíční štěňata a mladí byli moc šikovní a snaživí. Nezbývá než doufat, že budou smíšené dvojice ve výcviku základů pokračovat i nadále. Pokročilejší družstvo bylo sestaveno ze psů starších než 1 rok. Vzhledem k věku psů už bylo poměrně jednoduché rozpoznat jejich dosavadní vycvičenost nebo nedostatky. Názory na výcvik poslušnosti se u majitelů starších psů mírně rozcházely v důsledku nesprávného pochopení potřeb současného trendu soužití velkého počtu psů a lidí, zejména ve městech. K tomu bych jen dodala, že jsme odpovědní za své psy, za jejich chování a proto bychom jim měli poskytnout alespoň minimální „vzdělání“, zajiš»ující potřebnou poslušnost. Není třeba se psem skládat zkoušky, ale je vhodné při výcviku postupovat podle platné metodiky sportovního výcviku psů ČR, která zajiš»uje jednotnost provádění povelů, propracovanou desítkami let zkušeností. Majitelé se tudíž vyhnou začátečnickým chybám vlastních postupů. Po výcviku byla opět přestávka, během níž se pokračovalo v hodování a probírání veškerých úskalí ve výcviku psů. K obědu nám Nytrovi servírovali vynikající guláš, jehož výborná chu» napovídala, že jako kuchaři by se Nytrovi určitě uživili. Po obědě se Andrea Nytrová ujala přednášky o úpravě knírače. Vysvětlila riziko spojené se stříháním srsti bez předchozího vytrimování, zdůraznila individuální přístup při úpravě každého jedince vzhledem ke stavbě těla a na své feně černého knírače provedla praktickou ukázku. Po ní následovala menší úprava některých přítomných psů a odpovědi na dotazy týkající se chovu, výchovy a výcviku. Dále následovala obrana. Bohemus a Beáta provedli krátké ukázky obrany podle zkušebních řádů ZM a ZVV1, po nichž se všichni ostatní psi mohli s touto částí sportovního výcviku seznámit na vlastní kůži. U štěňat se spíše velmi opatrně testoval zájem o kořist (hadřík a kůže), ti zdatnější si vyzkoušeli i pešek a klín. Agility se stává stále více oblíbeným sportem současnosti a proto jeho ukázka nechyběla ani na našem setkání. Omezená kapacita malé dodávky nedovolila přivézt všechny překážky, proto jich bylo asi jen 9, ale i ty postačily k vysvětlení základů nácviku a hlavně k dostatečnému vyřádění psů (i jejich pánů). O tom, že se tento sport líbí a baví nejen psy, ale i jejich majitele, nasvědčovalo i to, že někteří unavenější jedinci se rázem probrali a překážky zdolávali jako rodilí agili»áci.

Posledním bodem byla malá soutěž pro přítomné děti. Během dětského dovádění se tipoval pes či fena na titul Nejšikovnější potůček a to podle celkového projevu během setkání. Vítězové obdrželi diplomy a dárečky a spolu s ostatními dále pamětní listy a malé pozornosti. Následovalo další hodování a kávička, mezitím se den schýlil k večeru a bylo načase naše setkání ukončit. Domnívám se, že se všem líbilo. Atmosféra byla báječná, psi byli skvělí. Navázala se nová kamarádství, psi vytvořili jednu velkou smečku, v níž se bez krvelačných půtek sami mezi sebou dohodli. Chtěla bych poděkovat manželům Nytrovým za opět krásný den a obrovské pochopení pro majitele štěňat odebraných z jejich ch. stanice, všem zúčastněným za vytvoření dobré nálady a jejich snahu při práci se psy. Příští rok se snad všichni zase uvidíme.

Dita Blažková a pepřanda Beáta od Kobylího potoka

4. Setkání přátel Kobylího potoka

se konalo 11. června za účasti 25 přátel, 20 psů a 9 dětí.
Všem děkujeme za účast, především děkuji Ditě a Hance za nezištnou pomoc!

Galerii fotek najdete zde

5. Setkání přátel Kobylího potoka

17. jún (červen) 2006 bol pre mňa velmi významný deň. Dozvedel som sa totiž, že pôjdeme na návštevu k pani chovatelke. Ja som si ju pamätal ešte z minulého roka, keď sme sa stretli na výstave. Pán ma ubezpečoval, že to nie je až tak ďaleko a le to v pohode zvládneme. Cesta do Dětmarovíc bola naozaj celkom pohodová. Ale ak si myslíte, že nájst tam moju chovatelku je lahké, tak sa velmi, ale velmi mýlite. To si totiž myslel môj pán, že veď to nemôle byt nič zložité, hlavne keď sme mali mapu s popisom a označením, kde sa jej dom nachádza. Poviem Vám ale, buď ja mám takých nešikovných pánov, alebo si to tam treba naozaj prejst viac krát. My sme to tam hladali dlho. Naštastie mne to nevadilo. Panička sa pýtala každú chvílu niekoho, ako sa tam dostaneme, ale žiadna správna odpoveď dlho neprichádzala. Ja som si medzitým trochu pobehal po tráve, aj som sa napil, takle mne nič nechýbalo. Dokonca som sa zmieril s tým, le sa vrátime domov bez toho, aby som sa stretol so svojimi príbuznými.

Ale predsa sa to podarilo a možno sa stal zázrak a pomohol nám aj môj anjel strážny, lebo keď sme zastali pred ich domom, všetci sme boli radi a aj ja som si vydýchol, že to nebola zbytočná cesta. Privítanie bolo velmi milé, aj keď pán domu nebol doma, pretože šiel pre iných zablúdilcov, ktorí nevedeli nájst tú správnu cestu. Najskôr som sa síce na Andreu vyrútil ja, veď nech vidí, aký som velký a odvážny. No a potom prišlo privítanie hodné starých Slovanov - chlebom a solou, len tu sa k tomu podávala ešte aj domáca slivovica. Keď sme vošli na ten úlasne velký dvor, hneď sa mi začali vybavovat spomienky z môjho útleho detstva, keď sme tam vystrájali s mojimi súrodencami. Teraz som sa však správal slušne, veď nech vidia, že som už rozumnejší a viem aj poslúchat. Bolo tam vela milých ludí, aj mojich príbuzných, ale ja som ich videl prvý krát. Všetci sme sa zvítali a ja som si myslel, že ul budem môct prehladávat záhradu, ale mýlil som sa, žiadna volnost sa nekonala. Postupne prichádzali ďalší a ďalší ludia aj s mojimi príbuznými, ujovia, tety, bratranci, sesternice, až prišla aj moja mama a všetky tri sestry so svojimi pánmi. Bol som taký rád, až som sa bál, aby mi od štastia nepuklo srdiečko, tak som začal svoje emócie trochu krotit. Ak som to dobre spočítal, celkom nás tam bolo 21 a 39 našich pánov - to je svorka ako sa patrí.

Atmosféra bola priam úžasná, stoly boli plné dobrôt. Myslel som, le to bude tak trochu aj nuda, veď keď mi páni hovorili, le tam budeme skoro celý deň, rozmýšlal som, čo vymysliet, aby som sa nenudil. No mýlil som sa tááááááák moc, al sa musím hanbit. Najskôr všetkým našim pánom pani Andrea vysvetlila zásady úpravy našej srsti, ako sa treba o nás v tomto smere starat, ako nás česat, strihat a trimovat. Všetci ju so záujmom sledovali a počúvali, aj keď jej slová trochu zanikali vo zvuku padajúceho dažďa, lebo sa spustil poriadny lejak, ale naštastie ako rýchlo búrka prišla, tak aj odišla. Názorne to predviedla na mojej tete a ja som sa tešil, le si nevybrala mňa, lebo to naozaj nemám rád. Ale uvedomil som si, že to nie je len výmysel mojich pánov, že ma tak "trápia", ale je to osud nás všetkých. Dobré ponaučenie pre mňa a zároveň som si dal záväzok (ale len taký malý), že budem pri úprave srsti statočný a vydržím to. Potom pokračovalo hodovanie a nás všetkých tešilo, že naši páni sa väčšinou rozprávajú o nás. Aby o nás nešírili nepravdu, rozhodli sme sa, le si to budeme kontrolovat a tak sme vldy niekolkí boli na výzvedách a tlmočili sme si navzájom "klebety" našich pánov a ak sa nám to nepáčilo, čo o nás šíria, hneď sme zasiahli - najjednoduchšie bolo upútat na seba pozornost, aj keď nejakým nezbedníctvom. A potom prišlo jedno velmi milé prekvapenie pre nás všetkých - pán domu doniesol medzi nás najmladšieho - len šest týždňového nášho bratranca. Keď sme pozorovali jeho neisté kroky, určite sme si všetci vybavili naše detstvo, že to bola tiel poriadna zábava sledovat naše neisté kroky.

Po obede, kedy sa podávala priam vychýrená špecialita domáceho pána, to prišlo. Pani Andrea "zavelila", že ideme predviest základy výcviku a našej poslušnosti. Ale veď ja mám toho dost doma a na cvičáku, no nevyberiete si. Nemal som sa na čo vyhovorit a tvárit sa, že mňa sa to netýka sa tiel nedalo, veď som pes.

Tak teda poďme sa predviest. Najskôr pani Hanka s mojim ujom predviedla, ako máme poslúchat pri chôdzi pri nohe, odžolení a aportovaní. Takmer všetci sme poslušne sedeli pri nohe našich pánov a počúvali ju. Veď sme museli priznat, že má pravdu, dokonca niektorí moji príbuzní boli radi za jej slová lebo dúfali, že ich páni si to zoberú k srdcu. Najmä slová o odmeňovaní a pamlskoch. Vraj vždy, keď poslúchneme, treba nás odmenit a poviem Vám, to je naozaj dobrá motivácia aj pre mňa. No nezostalo len pri slovách, vraj si to máme aj vyskúšat a tu som mal dilemu. Nechcelo sa mi velmi v tom teplom slnečnom počasí cvičit, ale mám svojmu pánovi urobit hanbu? Tak mi nezostalo nič iné, ako sa predviest a z môjho pohladu sme boli jedny z najlepších, videl som to aj podla blaženého úsmevu mojej paničky. Potom bolo ešte zdolávanie prekážok a slalom a to nám nerobilo problém skoro nikomu.

Po nás prišli na rad aj deti a sútažili v strelbe na plechovky a v behu cez prekážky na čas, ktorý starostlivo kontroloval pán domu. Musím vyzdvihnút, le sútal bola napínavá aj vďaka hlasitému povzbudzovaniu pani Gabiky, ale objektívna. A vyhodnotenie malo priam olympijský priebeh. Keďle heslo dňa bolo "Nie je dôlelité zvítazit, ale zúčastnit sa", všetci dostali diplomy a medaily, ktoré dokonca moc chutili a mnohým z nich po chvílke zostala len prázdna šnúrka. Naši páni celý ten čas samozrejme hodovali a maškrtili, veď stoly boli stále plné. A ani my sme neprišli skrátka, aj pre nás mali nachystané rôzne pamlsky.

Deň sa pomaly chýlil k večeru a stále sme si mali všetci čo povedat. Stretnutie sa skončilo grilovacou party neskoro večer. A keďle ma moji príbuzní určili za hovorcu 5. stretnutia Kobylího potoka, chcem povedat toto:
Andrea - neviem či existuje na svete ešte jedna taká obetavá a starostlivá chovatelka ako si ty. ĎAKUJEME
Pavol - máte nielen krásny a velký dom, v ktorom sa nám ako malým šteniatkam dostávalo tak vela lásky a pozornosti, ale ty si nelutoval dat nám všetkým na celý deň aj volnost v Tvojej záhrade. Ďakujeme, le si nám veril, že ju nezničíme na nepoznanie.
Hanka - ešte raz vďaka za Tvoje slová, ako sa naši páni k nám majú správat a všetci veríme, le ich naozaj nezabudnú.
Všetkým našim pánom - buďte k nám pozorní, láskaví a majte nás radi aj keď budeme starí a budeme potrebovat Vašu pomoc. .... a za nás všetkých - ďakujeme le sme sa narodili, slubujeme poslušnost a vernost našim pánom, sme hrdí a štastní, že sme OD KOBYLÍHO POTOKA.

Favorito od Kobylího potoka

Kompletní fotogalerie je zde

Setkání přátel Kobylího potoka 16. června 2007

Nádherný den, plný přátel, dětí, pohody, jídla a hlavně toho, co nás spojuje - knírači od KP.

7. Setkání přátel Kobylího potoka 15. června 2008

Každoroční tradice setkávání byla provázena opět milou atmosférou, zavzpomínat můžeme z fotogalerie.

 

8. Setkání přátel Kobylího potoka - Dětmarovice 2010

Stretnutie majitelov bradáčov od Kobylího potoka je už milou tradíciou pod taktovkou Andrei a Pavla od Kobylího potoka.  Každý rok sa tešíme na možnosť stretnúť sa s tými, ktorí  majú doma rovnakých bradatých divochov ako aj my. Veď keď dáte do jedného dvora naraz vyše 20 bradáčov, výsledok nemôže byť iný ako úžasný.

Veľkomesto
Každý rok návšteva Dětmarovic nesie svoje záruky kvality. Vždy nám kvalitne poprší a vzhľadom na to, že Dětmarovice sú obrovské, aj vždy takmer zablúdime. Ešte sa nám tuším nestalo, že by sme do cieľa dorazili rovnakou cestou. Úplne inou cestou aj vždy odchádzame. Nájdenie tej správnej adresy má však silnú motiváciu, ktorou je Pavlova slivovica. A s tou sa všetko veselé aj začína.

Živý rodokmeň a zraz troch národov
Kobylí potok nie je už dávno len „domácou firmou“, ale echt medzinárodnou. Andrea mala v ročníku 2010 skvelý nápad, postaviť živý rodokmeň. Stavali ho tri národy, dokonca až hen zpod Tatier. Tu sme pochopili, že egyptské pyramídy sa stavajú odspodu, no tie živé zásadne zhora. Vrchol pyramídy, babičku, zakladateľku rodu proste kde položíte, vydrží trpezlivo sledovať vaše ďalšie pokusy pyramídu rozšíriť. Babičkine deti, dnešní zrelí dospeláci šli už menej ochotne, no trpezlivý výcvik a piškóty dokázali svoje. Nádherná rada hrdých detí pózovala a sledovala, kto sa pokúsi dať dokopy vnúčatá. Po dvoch pokusoch si už babička ľahla a jej deti tiež. Vnúčatá boli naďalej na úteku. Všetko dobré, koniec dobrý. Záverečné foto stálo za to.

Tombola a bazár, Čierny Peter, väzenie a klietka
V Dětmaroviciach vládne mágia. Je to tak. Veci sa tu menia pred vašimi očami šibnutím prútiku. Dôstojná a krásna tombola vedená suverénnym Pavlom sa pod kúzlom detí zmenila v okamihu na turecký bazár. Hádky, zjednávanie, hecovanie, emócie, všetko z plných pľúc s maximálnymi decibelmi doplnené prehlušujúcim štekotom psov dotváralo pocit stretu dvoch obchodníckych karaván. Každé kolo tomboly mohlo priniesť malú katastrofu v podobe morčiat, o ktoré sa v tombole tiež hralo. Zopár desiatok bradáčov a tri morčatá. Vražedná kombinácia. Vždy som chcel v tombole veľmi vyhrávať, priznávam, no teraz som každým kolom prežíval muky, aby naše losy Pavel nevyslovil ani zo žartu.  Stres pominul, až keď posledné morča našlo svoj domov mimo nás. Stres z tomboly a ľahký dážď vyhnal dvoch zdatných športovcov do krytého väzenia grilovať mäsové lahôdky. Aby vo väzení prežili čím dlšie, zásobili sa bohato námorníckymi pálenkami a pivom. Ich rýchle a časté užívanie malo za následok, že s tmavnúcou oblohou úmerne začalo tmavnúť aj grilované mäso, väzenie sa pôsobením mágie zrazu začalo meniť na klietku, športovci začali strácať reč, plynulosť a ladnosť ich pohybov.

Keď noc prikryje kraj
Vtedy si my zasvietime, otvoríme ďalšiu fľašu a kecáme a kecáme ďalej o zážitkoch s našími bradatými drobcami, ktorých je vždy nekonečne veľa. Poznáme takých, čo s láskou prijali psíka, o ktorého sa iní starali veľmi zle a v novom domove našiel raj, a aby v tom raji nebol sám, priviedli mu od Kobylího potoka ďalšieho kamaráta. Poznáme aj takých, čo chceli dať svoju sučku sterilizovať a nechceli ísť na výstavy. Nakoniec dosiahli so sučkou Interšampióna a priviedli s ňou na svet šesť čiernych divoškov. A sú šťastní. Ako všetci, ktorí v živote stretli Kobylí potok, Andreu a Pavla a možu tak stretávať každé leto baječných ľudí a ich bradaté radosti.

Lubor Lancoš, Black Patriot kennel

Fotogalerie opět na rajčeti.